Get Adobe Flash player

Aktuality 2016

srpen

Nález 8000 let staré svastiky
Tento artefakt, jehož podobu v minulosti zneužili nacisté, objevili bulharští archeologové při vykopávkách v neolitickém sídlišti Slatina v bulharské metropoli Sofii. Kolem tří centimetrů velká svastika zhotovená ze zeleného nefritu tvarem připomínající žábu se nacházela v zemi mezi dvěma prehistorickými domy. Odborníci ji datují do doby okolo 6000 až 5 000 let před naším letopočtem, tedy nedlouho po vzniku vesnice z mladší doby kamenné.
„Jde o velmi vzácný nález,“ řekl deníku Trud Vasil Nikolov z Národního institutu a muzea archeologie v Sofii, který zde provádí vykopávky už od roku 1985. „Takový artefakt byl znakem prestiže v prehistorických dobách,“ upozornil. Podle něj vykazuje znaky sofistikované řemeslné zručnosti navzdory faktu, že nefrit je drahokam tvrdosti křemene.
Zahnutá ramena svastiky připomínají žabí končetiny. Podoba s žábou však není náhodná. Experti si myslí, že pro lidi doby kamenné tento obojživelník symbolizoval plodnost. Na jaře vylézá ze svého úkrytu, ve vodě se páří a rozmnožuje a na podzim mizí, aby se příští rok zase objevila.
„Předmět pravděpodobně uložili do rituální jámy v základech nového domu. Můžeme to chápat jako gesto velkého významu ve snaze investovat do něčeho nového,“ spekuluje o nálezu Nikolov a dodává:. „Úplně stejnou svastiku jsme našli poslední den vykopávek na prehistorickém sídlišti poblíž Mursaleva. Podobné předměty archeologové vykopali nedaleko Kardžali na jihu Bulharska a Thessaly na severozápadě Řecka.“
Svastika - hákový kříž je symbol používaný tisíce let; v různých obdobích a kulturách měl různé významy, mnohé z nich jsou už dávno zapomenuty. Jde o kříž s ohnutými či zalomenými rameny do pravého úhlu, a to buď ve směru hodinových ručiček - pravotočivá svastika, nebo proti němu - levotočivá svastika . Patří mezi nejstarší mystické symboly, jejichž původ i přesný vznik jsou stále zahalené do roušky tajemství. Jediným obydleným kontinentem, kde jej badatelé neobjevili, je Austrálie

Na stopě biblického tajemství
U města Aškelon našli izraelští archeologové filištínský hřbitov, který představuje zatím jediné nalezené místo tohoto druhu, kde pochovávali své zemřelé největší nepřátele Židů.
O Filištínech, které proslavil biblický Goliáš, se toho vědělo velmi málo a o jejich pohřebních zvycích prakticky vůbec nic. I z tohoto hlediska je tak nález mimořádně důležitý. Hřbitov archeologové objevili už v roce 2013, nález ale oznámili až nyní na speciální tiskové konferenci v jeruzalémském Rockefellerově centru. Na místě nálezu už vykopávky probíhají třicet let. Na hřbitově se našlo 210 mrtvých těl, ale zdaleka nebyl prozkoumán celý, takže je možné, že se v něm nalézají kostry až tisíců jedinců.  Aškelon byl hlavním městem Filištínů, takže právě toto místo přirozeně přitahovalo pozornost archeologů.
Na hřbitov, který se datuje do období mezi 8. až 11. stoletím před naším letopočtem, Filištíni pohřbívali své zpopelněné mrtvé v jámách spolu s jejich osobními věcmi, anebo je ukládali do několikakomorových hrobek.
„Odkryli jsme jejich domy, obchodní sítě, pochopili všechny aspekty jejich kultury a nyní je konečně uvidíme,“ řekl archeolog Daniel Master. Podle něj nyní mají možnost konečně odhalit původ tohoto tajemného biblického národa, který pro historiky představuje velkou výzvu.  
Badatelé jsou si jistí, že příslušníci tohoto národa připluli na lodích ke břehům Egypta během 12. A 13. Století před naším letopočtem. Za vlády faraona Ramsese III. je ale Egypťané nepustili na své území a přinutili je usídlit se na pobřeží Levanty - oblasti Východního Středomoří.
Aškelon byl významným přístavem díky své poloze už v době bronzové a železné, kdy zde žilo přibližně 12 tisíc obyvatel, což bylo výrazně více než ve vnitrozemských městech té doby. Ve starověku byl jedním z nejvýznamnějších přístavů oblasti Předního východu a také jedním z pěti měst označovaných jako filištínské pentapolis. Zbývající čtyři byla města Ašdod, Gat, gaza a Ekron. Ve středověku představoval významnou pevnost, kterou nechal postavit anglický král Richard I. Lví srdce.

Šestý smysl existuje
Lidský mozek vnímá změny v magnetickém poli Země. Je to dáno tím, že náš druh se během své existence na Zemi vyvíjel pod přímým vlivem jejího magnetického pole. S důkazem, že naše centrální ústrojí skutečně na zemský magnetismus reaguje, přišel profesor doktor Joe Kirschvink z Kalifornie.
Přestože je toto vnímání podvědomé, jeho přístroje dokázaly zobrazit, že mozek skutečně vnímá magnetické pole naší planety.
Prokázal to při experimentu s použitím Faradayovy klece a elektroencefalogramu. V ní měnil magnetické pole a současně zaznamenával činnost mozku. Zjistil, že v závislosti na změnách magnetického pole, se měnily i mozkové alfa vlny.
„Je to součástí našich evolučních dějin. Vnímání magnetizmu může dokonce představovat jakýsi velmi primitivní smysl,“ míní Krischvink.
Jak badatelé vědí, magnetické pole Země vnímá mnoho zástupců živočišné říše včetně některých mořských savců, taky ptáků a hmyzu.

Tisíc let stará skleněná ryba
Archeologové, kteří provádějí výzkumné práce na pohřebišti ve vesnici Czarnówko v polském Pomořansku, se mohou pochlubit dalším senzačním nálezem. Tentokrát vykopali skleněnou rybu pocházející ze 3. století našeho letopočtu.
Podle archeologů unikátní a nepoškozený artefakt pochází z dílny syrských řemeslníků, případně z některé jiné provincie Římské říše. „Je pro nás těžké určit, kdy dávní umělci tuto rybu vyrobili, neboť dosud není známý žádný jiný takový nález,“ říká archeoložka Agnieszka Krzysiak, která pracuje na vykopávkách nedaleko města Lęborku.
Podle ní svědčí tento nález o vysokém společenském postavení dívky, v jejímž hrobě byl skleněný předmět uložený. Nebyla to však jediná věc, kterou tam odborníci nalezli. „Byly tam také skleněné korálky, stříbrná spona, a poškozený skleněný pohár krásně ozdobený bílými a modrými labutěmi,“ uvádí Krzysiaková. „Protože je trochu potlučený, musí ho konzervátor zrestaurovat, ale jakmile bude zase celistvý, poputuje na výstavu,“ prozradila archeoložka.

Trpaslíci a hobiti
Spodní čelist a několik zubů objevili antropologové na indonéském ostrově Flores. Podle všeho patřily jedinci z vývojově starší formy malých hominidů nazývaných hobiti. Tento nález zřejmě ukončí dlouhotrvající spory vědců o to, zda Homo floresiensis je samostatným druhem rodu Homo, nebo zakrslou formu moderního člověka. Nyní to vypadá, že floreský hobit měl svého předchůdce, který byl ještě menší a ostrov Flores obýval už před 700 000 lety.
Objevitelé Homo floresiensis, antropologové Peter Brown a Michael J. Morwood s kolegy, byli přesvědčení, že ostatky 14 jedinců, které od roku 2004 na ostrově Flores objevili, patří novému druhu hominida, který se vyvinul ze staršího vývojového druhu Homo erectus. Jejich extrémně malou výšku objevitelé přisoudili tzv. ostrovnímu nanismu, který způsobuje, že těla velkých druhů živočichů se v prostředí s omezenými potravními zdroji po několika generacích zmenší. Nicméně jiní vědci jejich tvrzení zpochybňovali a tvrdili, že ve skutečnosti se jedná o moderní lidi, kteří trpěli vývojovou poruchou růstu. Nový nález kostí na ostrově Flores však naznačuje, že hobiti zde žili mnohem déle, než se zprvu soudilo – možná až milion let.
Nicméně stále není jasné, jak se hobiti na ostrov Flores vůbec dostali. Podle australského antropologa Gerrita van den Bergha je tam možná donesla vlna tsunami. Srovnává to s tragickými událostmi v souvislosti se vznikem tsunami u ostrova Sumatry v roce 2004, kdy 60 kilometrů od pobřeží se tehdy našli lidé, kteří se udrželi na mořské hladině s pomocí plovoucích trosek. “Vzhledem k tomu, že se taková událost objevuje zhruba každých sto let, v průběhu milionu let je zcela pravděpodobné, že malá skupinka hominidů připlula na Flores,” dodal Australan. Tím, že žili po několik generací izolovaně od okolního světa, s omezenými potravními zdroji, si vyvinuli extrémně malou výšku své postavy. Bohužel původ těchto hominidů zůstane zřejmě navždy neznámý. Nelze totiž provést test DNA, protože kvůli horkému a vlhkému klimatu na ostrově se DNA hobitů po tak dlouhé době neuchovala.

Objev viru hlouposti
I když to občas vypadá, jako by byla hloupost tou nejnakažlivější nemocí lidstva, vědcům se nyní podařilo identifikovat virus, který ji způsobuje. Uvedl to doktor Robert Yolken z Johns Hopkinsovy univerzity v americkém Marylandu, který výzkum vedl.
Jde o mikroorganizmus ATCV-1, který obvykle infikuje některé druhy zelených řas v jezerech a řekách. Odborníky proto značně překvapilo, když jeho stopy našli náhodou v krku více než 40 dobrovolníků z celkových 90, u kterých původně testovali jejich mentální schopnosti.
Jak se ukázalo, infikovaní jedinci podávali v rámci experimentu asi o 10% pomalejší výkon při zpracování obrazových úkolů, navíc se celkově hůře soustředili a ve srovnání se zdravými účastníky se u nich projevovala také horší prostorová představivost.
Badatelé následně provedli jiný pokus, při kterém virus uměle vstřikovali do úst myším. Ti zhloupli stejně jako předtím lidé.

Nové snímky Jupitera
Fotografie pořízené americkou sondou Juno zatím mají relativně nízké rozlišení. Snímky s vysokou kvalitou se očekávají až koncem srpna, kdy se automat ještě více přiblíží k Jupiteru.
Podle Scotta Boltona to svědčí o tom, že sonda přečkala bez poškození intenzivní záření z radiačních pásů planety a je plně funkční. Stroj vážící 3,5 tuny dorazil k Jupiteru po téměř pěti letech putování vesmírem. Její mise se skončí za dva roky, kdy ji vědci navedou do atmosféry Jupiteru, aby se zabránilo případné kontaminaci některého z měsíců plynného obra. Juno bude sbírat veškerá data o Jupiteru a posílat je na Zemi. Vědci doufají, že poznatky získané pomocí sondy přispějí k pochopení vzniku a vývoje nejen Jupitera, ale i dalších těles sluneční soustavy či exoplanet.

Co se děje nad urychlovačem CERNu?
Obrovité urychlovací zařízení, který se nachází v laboratoři fyziky vysokých energií CERN (Evropská organizace pro jaderný výzkum) opět překvapilo a vyvolalo nejen zájem vědců, ale i znepokojení široké veřejnosti.
Během experimentu, který proběhl letos koncem června se na obloze se objevila podivná koule, která pak podle některých pozorovatelů prý prošla vstupní branou do jiné dimenze. Konspirační teoretikové se domnívají, že v CERNu právě probíhal výzkum Awake, který zkoumá dosud neznámé fyzikální jevy, a díky němu se podařilo portál otevřít. K podobné události ale nad Ženevou v minulosti už došlo.
Dokonce i někteří seriózní vědci mají z výzkumů prováděných v CERNu obavy. Podle nich by v jejich důsledku opravdu mohlo dojít ke vzniku a otevření černé díry a následného zničení Země, nebo možná k vytvoření brány do jiné dimenze. To ostatně potvrdil i ředitel výzkumu CERNu fyzik Sergio Bertolucci. Podle něj činnost gigantického urychlovače by mohla vést k vytvoření „dveří“, které povedou do další dimenze. „Těmito dveřmi by možná mohlo něco přijít. Možná pošleme něco ven my,” uvedl vědec.

Největší teleskop světa
Zařízení, které stavěla Národní astronomická observatoř celých 5 let, má sloužit k pátrání po signálech z vesmíru, které vysílají mimozemské civilizace.
Nyní čekají teleskop první zkoušky, do plného provozu by měl přejít v září. Lokalita, kde se nachází dalekohled, je velmi řídce osídlena a navíc velmi dobře odstíněna od magnetických poruch.
Nezbývá než si přát, aby Číňané ve své snaze najít mimozemské civilizace uspěli lépe než jejich američtí konkurenti z programu SETI.

Planetární systém z počátku vesmíru
Soustava hvězdy HIP 11952 a dvou planet, kterou objevili astronomové z Institutu Maxe Plancka v Německu, je stará 13 miliard let a nachází se v souhvězdí Velryby vzdáleném 375 světelných let od Země.
Stálice se skládá prakticky jen z vodíku a hélia. Právě tyto prvky byly přítomné na počátku vesmíru. Všechny další těžší prvky a kovy vznikly ve hvězdách a do vesmíru se dostaly až po jejich explozích. Vědce uvedený systém zajímá, protože může ukázat, jak vznikaly planetární soustavy v úplném začátku vesmíru.
"Takto na kovy chudý systém jsme zatím našli jen jeden v roce 2010. Je to zcela mimořádný jev, ale nyní si myslíme, že takovýchto hvězd může být více," míní výzkumnice Veronica Roccatagliata z univerzity v Mnichově.
Planetární systém je navíc velmi starý. "Je to jako archeologický nález na vesmírném dvorku. Tyto hvězdy se tvořily, když byl vesmír ještě velmi mladý," vysvětluje. Vědci nyní doufají, že se jim podaří objevit další prastaré, na kovy chudé planety z počátku světa.

Nález dvou nacistických atomových bomb
Sedmdesátiletý důchodce Ing. Peter Lohr tvrdí, že v jeskyni v Jonastalu poblíž německého Chemnitzu se nacházejí německé atomové bomby z druhé světové války. Zjistil to během povrchového průzkumu s pomocí radaru. Na jeho stínítku se objevilo něco, co mělo podle Lohra podobu kovových předmětů tvarem připomínajících atomovou bombu.
Údolí Jonastal je známé tím, že zde v minulosti působilo mnoho dobrodruhů, kteří pátrali po nacistických tajných zbraních. V lokalitě se nachází mnoho tunelů i chodeb, které zde vykopali vězni koncentračních táborů. Měly se zde vyvíjet tajné zbraně i skladovat nacisty nakradené poklady a cennosti.
Faktem je, že německý nadšenec zatím bomby na vlastní oči neviděl. Historici se ale k tvrzení Lohra staví skepticky, s tím, že je všeobecně známé, že nacisté atomovou zbraň nikdy nesestrojili. Konspirátoři ale tvrdí, že Němci „atomovku“ přece jen vyrobili a ukryli. Pokud by tomu tak bylo, zbývá odpovědět na otázku, proč ji nepoužili. V každém případě je údolí Jonastal jedním z míst, kde by se mohla puma nacházet.

Nádobí s nepřilnavým povrchem vyráběli už staří Římané
Před 60 lety začala společnost Tefal jako první na světě vyrábět pánve na smažení a nádobí s nepřilnavým povrchem. Nedávný archeologický nález v Itálii však dokazuje, že podobné nádobí se používalo o více než dva tisíce let před tím, než Marc Grégoire  v roce 1956 potáhl teflonem pánev své manželky.
Ve starověké odpadní jámě v antickém městě Cumanae našli archeologové na 50 tisíc fragmentů nádobí. Byly různého druhu a tvarů, ale všechny měly jeden společný rys – silný, červený, kluzký povrch z glazury. Archeology navíc uchvátila kvalita výrobků, byť šlo zřejmě o vyřazené kusy s kazy.
O tomto nádobí zvaném Cumanae testae nebo také Cumanae patellae se sice zmiňuje starořímská kuchařka De Re Coquinaria, která ho doporučuje používat k dušení masa, ale teprve až teď mají archeologové v ruce hmatatelný důkaz, že něco takového v minulosti opravdu existovalo.
„Zdá se, že ve městě Cumae se skutečně vyrábělo nepřilnavé nádobí používané v celém římském impériu,“ okomentoval nález profesor řeckého a římského umění Marco Giglio.
Nezbývá než dodat, že už před Římany používali tento druh nádobí staří Řekové.

Ozonová díra se zmenšuje
Americko-britský vědecký tým na čele se Susan Solomon z Technologického institutu ve státě Massachusetts získal první jasné důkazy o tom, že ozónová díra ve stratosféře nad Antarktidou se začala zmenšovat. Podle odborníků byla díra loni v září o zhruba čtyři miliony kilometrů čtverečních menší než v roce 2000. Přibývání ozonu chránícího Zemi před ultrafialovým zářením ze Slunce je následkem ukončení produkce průmyslových chlorfluoruhlovodíků (CFC), mezi které patří i freony.
K úplnému 'uzdravení' však nedojde dříve než v roce 2050 nebo 2060" uvedla odbornice, která zjistila, že množství ozónu ovlivňuje i vulkanická aktivita.


Nesmrtelnost lidí je prý na dosah
Americký vynálezce, futurolog a jedna z klíčových postav technologického vývoje ve společnosti Google Ray Kurzweil tvrdí, že pokročilé technologie jednoho dne zajistí lidem nesmrtelnost. A nemusí to trvat dlouho, může k tomu dojít už za necelých dvacet let.
"Okamžik obratu může nastat už kolem roku 2030. Lékařská věda bude každým rokem přidávat jeden rok k průměrné délce života. Ovšem ne podle vašeho data narození, ale podle vašeho současného věku," řekl vědec v rozhovoru.
Na první pohled to připomíná scifi, ale Kurzweil dokázal s velkým předstihem předpovědět nástup čteček elektronických knih, i miniaturizaci stolních počítačů. Čeká nás tedy hodně dlouhý život?

Smrt není konec
Vědci Peter Noble a Alex Pozhitkov z Washingtonské univerzity v Seattlu, kteří zkoumali aktivitu genů v orgánech myší a laboratorních rybek danií bezprostředně po jejich smrti, zjistili, že to pro stovky jejich genů není konec. Vyšlo najevo, že množství nukleové kyseliny mRNA, které odpovídalo 548 genům danií a 515 genům myší, po smrti neubývalo, nýbrž přibývalo. Tyto geny, jejichž chování je nápadně odlišné od ostatních genů buněk mrtvého těla, jsou nejaktivnější asi 24 hodin po smrti, a pak postupně upadají do nečinnosti.
Dvojice vědců si toto zjištění vysvětluje tím, že geny, které se mohly podílet na obnově poškozených tkání během života, dělají jenom svou práci. Nevědí totiž, že už to nemá smysl. Měli bychom změnit definici smrti? Když někdo nevykazuje žádnou mozkovou aktivitu a nedýchá, ale mnoho jeho genů ještě funguje, měli bychom jej považovat za mrtvého? Podle Nobleho nám výzkum okolností provázejících smrt může nabídnout úplně nový úhel pohledu na život.

Budeme jíst umělé maso?
Smažený kousek hovězího masa, který přítomní na tiskové konferenci v Londýně ochutnali, vzbudil velikou pozornost. A to proto, že nikdy nebyl zvířetem. Z kmenových buněk skotu jej ve zkumavkách vypěstovali nizozemští vědci pod vedením profesora Maastrichtské univerzity Marka Posta.
Už v roce 1931 bývalý britský ministerský předseda Sir Winston Churchill uvedl, že je směšné zabíjet celé zvíře jen proto, abychom snědli jen jeho část, a vyzval vědce, aby našli řešení. Post, který se této výzvy ujal, ale využívá podpory Sergeje Brina, jednoho ze spolumajitelů společnosti Google. Cena zmíněného kousku hovězího masa totiž činila v přepočtu více než šest milionů korun. Nicméně badatel věří, že kdyby se maso vyrábělo ve velkém, mohla by jeho cena výrazně klesnout.
Unikátní kousek svaloviny tvořili vědci tří nizozemských univerzit tím, že odebrali kmenové buňky z kravského svalu. V buněčné kultuře je pak namnožili a poté kmenové buňky putovaly do malých Petriho misek naplněných gelem, kde postupně vyrostlo hovězí maso.
Velký zájem na uměle vytvořeném masu má americká vesmírná agentura NASA, která si od něho slibuje možnost sytit své astronauty během dlouhodobých kosmických misí. Vědci se domnívají, že tvorbu umělého masa urychlí i nové metody produkce kmenových buněk nebo 3D tisk. To ale jistě potrvá ještě několik desítek let.

Snímek duše mrtvého člověka
Saul Vazquez, povoláním řidič kamionu projel během své poslední vyjížďky v Kentucky v USA kolem místa, kde se právě stala tragická dopravní nehoda. Jeho otec, který jel s ním, pořídil snímek nehody a doma zjistil, že je na něm cosi divného. Později se ukázalo, že nehoda byla smrtelná a Saul na fotografii zřejmě zachytil, jak duše zemřelého odchází z těla. Na záběru je nad hloučkem záchranářů a policistů vidět bílou průsvitnou postavu, která se vznáší vzhůru. Vypadá to jako nějaký dým, ale hodně připomínající siluetu postavy. Byla to snad duše motorkáře, který později po převozu do nemocnice zemřel? Fotografie vyvolala na internetu velké diskuse. Co je na snímku podle vás?

 
Jak jste se o nás dozvěděli?