Get Adobe Flash player

Záhada letu 870

Tragédie italského letadla DC-p, které se zřítilo 27. června 1980 do moře mezi ostrovy Ustica a Ponza v provincii Palermo, zůstává i po letech neobjasněnou leteckou katastrofou. Vyšetřování této otřesné události provázela od samého počátku řada nejasností i spekulací. Mezi možné příčiny zkázy se zahrnula i možnost zásahu řízenou vojenskou raketou. Dozvíme se někdy, proč došlo k tomuto leteckému neštěstí?
Předčasné ukončení letu Itavia 870 z Boloni do Palerma stále zůstává jednou z nevětších leteckých záhad v Itálii. Po hodině letu se stroj ztratil z obrazovek radarů. Poslední zprávou, kterou přijala pozemní kontrola, bylo rutinní oznámení pilota, že začíná sestup. Náhle ale pracovníci na zemi zachytili jeho překvapivé zvolání, které bylo náhle „utnuto“.

O několik hodin později se vrak DC-9 objevil na hladině Tyrhénského moře poblíž ostrova Ustica u Sicílie. Na místě zahynulo včetně posádky všech 81 osob na palubě, nikdo nepřežil.
Průběh letu
Přímý let IH870 z Boloni do Palerma odstartoval ve 20.08 hodin z Mezinárodního letiště Guglielma Marconiho s dvouhodinovým zpožděním. Později, po padesáti minutách, se hlásil pozemní kontrole v Římě. Čtyři minuty po deváté hodině večer se s  kapitánem Domenico Gattim a prvním důstojníkem Enzo Fontanou pokusila navázat spojení věž letového provozu Mezinárodního letiště Palermo v Palermu. Bohužel piloti neodpovídali, a to ani na volání z Říma, ani kontrolní věže v Palermu a ani letu KM153 Air Malta. Nic se na tom nezměnilo, přestože stroj měl dosednout na palermskou ranvej ve 21.13. O čtvrt hodinu později byla vyhlášena letecká pohotovost a začalo pátrání po pohřešovaném letadle, kterého se účastnily helikoptéry, stíhačky i lodě. V noci však nic nenašli, až teprve za rozbřesku byly spatřeny první trosky a mrtvá těla v moři poblíž ostrova Ustica, kde Tyrhénské moře dosahuje hloubky až 3 km.
Mrtví a černá skříňka
Zahynulo všech 77 cestujících, z toho 13 dětí, a 4 členové posádky. Nalezeno bylo jen 38 těl. Jejich zranění vypovídala o tom, že v letadle došlo před pádem do vody k protržení trupu a lidé nedostatkem kyslíku upadli do bezvědomí. Smrt však způsobil až pád a následující náraz do vodní hladiny.
Flight Data Recorder zaznamenal ve chvílích před pádem dialog kapitána a kopilota, jak si vypráví v klidu anekdoty. Cockpit Voice Recorder skončí v jednu chvíli z ničeho nic nahrávání. Poslední záznam CVR: "Allora siamo a discorsi da fare... [...] Va bene i capelli sono bianchi... È logico... Eh, lunedì intendevamo trovarci ben poche volte, se no... Sporca eh! Allora sentite questa... Gua..."
Posledním zachyceným slovem je „Gua...“, což pravděpodobně znamená začátek slova „Guarda!“, česky „Podívej!“. Kapitán zřejmě těsně před katastrofou spatřil něco velmi neobvyklého. Není jisté, jestli i po vypnutí CVR probíhala další komunikace, jestli let dále probíhal, nebo se letoun hned nato zřítil. Vyšetřovatelé vzali v úvahu několik možných příčin katastrofy, a to:
Zásah letounu neznámou střelou
Srážka s jiným strojem
Atentát na palubě letadla
Porucha stroje nebo lidská chyba
Průběh vyšetřování
Vedlo je italské ministerstvo dopravy. Komise, kterou společně s prokuraturou ustanovilo, nebyla schopna splnit své úkoly. Proto vyšetřování bylo roku 1982 svěřenou do rukou jediné osoby, soudce Bucarelliho. V tomto období se došlo k závěru, že nehodu mohla způsobit buď střela, nebo bomba na palubě letadla.
O pět let později, roku 1987, rozhodl tehdejší ministr Giuliano Amato o rekonstrukci zříceného stroje DC-9. Vrak z hloubky 3 700 metrů postupně vyzvedla z mořských hlubin plavidla francouzské společnosti Ifremer. Do roku 1991 bylo 96 % trosek vyloveno a sestaveno v hangáru, odkud bylo 27. Června roku 2007 přemístěno do Boloni, do nově zřízeného  muzeuma na paměť ustického masakru.
Záznamy z radaru Marsala
Hned na začátku se zjistilo, že záznam radaru z osudného dne není úplný. Dokonce se přišlo na to, že jde o záznam z 25. Června. Skutečná data z osudného dne se později nalezla, ale opět nebyl úplný, některé části tam chyběly. Seržant velící té noci na radaru k tomu podal jen toto vysvětlení: „Nevím, co vám k tomu mám říct.“
Roku 1991 nahrál novinář Corrado Augias anonymní telefonát, který uvedl, že oné noci sloužil na základně a že viděl i záznam radaru z té noci. Den po nehodě jej prý nadřízený důstojník požádal, „aby se staral o své věci a byl zticha“. O rok později vyšel článek Nina Tilotta, kde se psalo, že anonym byl ve skutečnosti ve službě na SHAPE v Bruselu a Marsalu si přimyslel, aby nebyl prozrazen. S výpovědí prý přišel po letech, až v důchodu, kdy už nebyl vázán přísahou o mlčení.
Jiná letadla
Jižní oblasti Tyrhénského moře využívá Severoatlantická aliance NATO jako cvičný prostor. Dalším faktem je, že ten den zde cvičily americké i italské vzdušné a námořní síly. Jeden italský stíhač F-104 s Mariem Naldinim a Ivem Nutarellim letěl poblíž nešťastného DC-9, a co je podivnější, nahlásil stav nouze základně v Grossetu, ačkoli později přistál bez problémů ve Veroně. NATO ani italské letectvo nikdy nevyjasnily, proč byl stav nouze vyhlášen.
Osudného dne také probíhaly poblíž Korsiky vojenské manévry francouzské armády a do Egypta směřovaly britské bombardéry. V srpnu byly na Sicílii vyplaveny krom jiných trosek i bezpečnostní pásy a pilotní helma amerického námořnictva. Nikdy nebylo dokázáno přičinění kterékoliv vojenské složky na nehodě.
Cossigova teorie
Bývalý  italský premiér mezi lety 1985 a 1992 Francesco Cossiga přišel s teorií, že letadlo sestřelila francouzská armáda v domnění, že na palubě je libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Dodejme, že plukovník se v té době v oblasti vůbec nenacházel! Vyšetřování tedy skončilo bez výsledku. V závěrečné zprávě italské parlamentní komise vedené senátorem Giovanni nPellegrinem z roku 1989 se konstatuje, že žádný jednoznačný viník katastrofy nebyl určený. Není bez zajímavosti i konstatování, že složky NATO při vyšetřování dostatečně nespolupracovaly a dokonce mlžily a zatajovaly.
Ve zprávě se doslova píše:
"Nehoda DC-9 se udála následkem vojenských akcí, DC-9 byl zničen, 81 nevinných občanů zahynulo při akci, která je pravděpodobně projevem války, skutečné a nevyhlášené války, mezinárodní policie zatajovala skutečnosti před naší zemí, čímž překročila všechny meze a práva, …"
Pravděpodobné příčiny zůstaly stejné. Výbuch ať už z vnitřku či vnějšku letounu, nebo skoro srážka s jiným letadlem. Z nehody nebyl nikdo obviněn nebo za ni souzen, vyjma několika armádních důstojníků, kteří ale byli souzeni z jednání těsně po katastrofě. 24 let po nehodě byly vyneseny rozsudky nad dvěma vládními úředníky a dvěma generály, kterým však byl čin již promlčen.
Naděje, že pravda vyjde najevo a určí se jednoznačně viníci této tragédie, stále existuje. 23. Června 2008 oznámila Itálie, že otevře případ letu 870 k dalšímu vyšetřování. Letos v září také Palermský civilní soud nařídil italské vládě vyplatit částku 100 milionů Euro všem pozústalým příbuzným obětí, protože nezajistila dostatečnou ochranu letu, chybovala a zamlčovala fakta a zničila mnohé důkazy.
(red)


Seznam neobvyklých úmrtí
Příznivci konspiračních teorií ale přišli i s případy náhlých úmrtí několika zúčastněných.

1.    3. srpna 1980: Plukovník Pierangelo Teoldi, měl se stát velitele letecké základny Grosseto, autonehoda
2.    9. Května 1981: Maurizio gari, pracovník obsluhy radaru v Poggio Ballone, infarkt ve věku 37 let
3.    31. března 1987: Mario Alberto Dettori, radarista v Poggio Ballone, sebevražda oběšením
4.    28. srpna, 1988: Mario Naldini a Ivo Nutarelli, piloti, kteří možná zapříčinili pád letounu při těsném setkání, oba zemřeli při havarovali na leteckém dni v Rammsteinu
5.    1. únor 1991: Antonio Muzio, velitel věže Lamezia Terme, zavražděn neznámým útočníkem
6.    2. února 1992: Antonio Pagliara, radarová kontrola vzdušné obrany Otranto, zahynul při autonehodě
7.    21. prosince 1995: Franco Parisi, radarová kontrola vzdušné obrany Otranto, se oběsil
8.    4. dubna 2002: Michele Landi, IT konzultant italské vlády a prokuratury vyšetřující pád letu, se oběsil poté, co se objevily spekulace, že by mohl být do případu namočen









 

 
Jak jste se o nás dozvěděli?