Get Adobe Flash player

Vybíráme z obsahu

Nepotopitelný Sam
Zkázu tří válečných lodí jako zázrakem přežil v krutém roce 1941 kocour, kterému britští námořníci říkali Oscar a později Nepotopitelný Sam. Zvíře nepřineslo štěstí německému bitevníku Bismarck ani dvojici britských plavidel: torpédoborci Cossack a letadlové lodi Ark Royal.
Kočky doprovází člověka tisíce let a jako velcí lovci myší se staly nejjistějšími ochránci obilných sýpek a skladů před hlodavci. Také proto byly již od starověku vítanými členy lodních posádek. Později v dobách velkých námořních objevů se tímto způsobem rozšířily po celém světě.
Jejich „námořní kariéra“ ale neskončila ani v moderní době. Tito senzitivní, inteligentní, zdrženliví a zároveň hraví savci bystře vnímají náladu lidí i přírodní signály a atmosférické změny. Umí se radovat i smutnit a svými vlastnostmi se výborně hodí pro roli společníků prostřed oceánských dálav.
Svoji lodní kočku měla i slavná bitevní loď Bismarck, chlouba nacistického Německa. Vlastně šlo kocoura. A bíločerný čtyřnohý miláček se na její palubě stal němým účastníkem jednoho z nejdůležitějších námořních střetnutí druhé světové války.

Krouží kolem Země mimozemské plavidlo?
Neznámý vesmírný koráb havaroval 18. prosince 1955 na oběžné dráze modré planety. Ještě v době studené války na to upozornili sovětští vědci. Západní výzkumníci byli ve svých soudech mnohem opatrnější a k této hypotéze skeptičtější. Žádný z oslovených ale nevyloučil, že nad hlavami obyvatel Země loď z hloubi kosmu tehdy opravdu ztroskotala.

Máme ještě věřit pranostikám?
Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. Medardova kápě čtyřicet dní kape. Babí léto – léto na odchodě. Na Adama, Evu čekej oblevu… Kdo by neznal alespoň jedno z uvedených pořekadel. Oblíbená přísloví vyjadřující lidovou zkušenost s typickým průběhem počasí v určitém období jsou nedílnou součástí naší kultury. Do jaké míry se na ně v současnosti můžeme spolehnout?

Mojžíšův „hořící keř“
Podle biblického příběhu se Mojžíšovi zjevil v hořícím keři Bůh, sdělil mu své pravé jméno a řekl mu, aby zachránil Izraelity z otroctví Egypťanů.
Avšak co viděl muž z Egypta na hoře ve skutečnosti? Viděl vůbec něco? Zvláštního legendárního podání se ujali i botanikové. Ti přišli s překvapivým vysvětlením.

Brooklynská záhada
Marie J. Fancherová po těžké dopravní nehodě, kterou málem nepřežila, upadla do komatu, ve kterém žila po neuvěřitelnou dobu šestačtyřiceti let. Byla v transu, téměř nejedla a zároveň projevovala mimořádné jasnovidecké schopnosti. O případ se během této doby zajímala řada lékařů, ale nikdo z nich nedokázal určit příčinu jejích zázračných schopností.
Mollie byla úplně normální, zdravá dívka, které žila s rodiči v newyorské čtvrti Brooklynu. V 18 letech se zasnoubila a měla se vdávat. 8. června 1865, den po nákupu její svatební výbavy, se Mollie vracela domů v bryčce. Vystoupila, ale obručí sukně se zachytila za rozvoru. Kočí, který si ničeho nevšiml, se rozjel a dívku vlekl po ulici, až ho výkřiky kolemjdoucích upozornily, aby zastavil.  Těžce zraněná žena ale byla v bezvědomí. Mollie utrpěla těžké zranění páteře, které způsobilo míšní degenerativní onemocnění, a zůstala nepohyblivou.
3. února roku 1866, kolem desáté hodiny večer, si matce postěžovala na nevolnost a závratě a bezprostředně nato upadla do bezvědomí. Přivolaný domácí lékař doktor Spier mohl už jen konstatovat, že dívka se ocitla v bdělém kómatu. Nehýbala se, ale dokázala - s neustále zavřenýma očima - velmi pomalu odpovídat na otázky

Záhada plovoucí rakve
Herec, který je populární na obou stranách Atlantického oceánu, umírá v roce 1899 tisíce kilometrů daleko od své vlasti. Zde byl taky pochovaný. Řízením osudu se dokázal v rakvi “sám vrátit” tam, kde chtěl být pohřben - do vesnice, v níž žil. Šlo jen o pouhou náhodu?

Světla, která označí poklad
Americká badatelka Luceová se výzkumu tohoto fenoménu věnovala již řadu let. Tvrdila, že světelný míč reaguje na zlato a to i tehdy, má-li člověk něco zlatého u sebe. Svůj výzkum postavila na základech údajné existence úkazu, který byl spatřen v Peru, v brazilských oblastech Goiás a Tocantins, ale také v Česku. Souvisí zářící koule s ionizací vzduchu a stále tajemnou zemskou energií?

Vzpoura alchymistů
Ve Zlaté uličce v Praze za vlády Rudolfa II. sídlili alchymisté, které nechal panovník dobře střežit. Jednoho dne však povstali. Tolik tedy praví stará pověst. Dnes tu stojí miniaturní domečky postavené do oblouků hradební zdi na Pražském hradě. Tehdy tady žili a vykonávali své řemeslo zlatotepci.  V domě č. 4, tu žila mezi válkami proslulá pražská věštkyně zvaná madame de Thébes a v jiném opodál Franz Kafka.
Jedna taková legenda se postarala o nahrazení obyčejných zlatníků alchymisty, které podle pověsti císař Rudolf přísně střežil a uložil jim domácí vězení, aby neprozradili informace náležející pouze hlavě říše. Říká se, že zástupci tajných nauk odvážně vstoupili do stávky a na protest dokonce vyhodili své magické přístroje do Jeleního příkopu.
Císař dal rebelující zavřít do železných klecí a ty pověsit na stromy. Alchymisté zemřeli hlady a Praha tak přišla o šanci stát se místem, kde se zrodil recept na transmutaci prvků. Přesto se podle jiných legend několika alchymistům v 18. století podařilo zlato vyrobit. Všichni však z nevysvětlitelných důvodů tragicky zahynuli a jejich objevy se tedy nedochovaly.

Obývali obři Zemi?
Na Zemi snad neexistuje národ, jehož legendy by se nehemžily gigantickými bytostmi. Důkazů o jejich existenci každým rokem přibývá, což nelze ignorovat. Vezme je na vědomí i oficiální věda? Hypotéza o tom, že tyto bytosti kdysi naší planetu skutečně obývaly, je stále aktuálnější.

 

11. číslo  Magazínu 2000  záhad bude na stáncích ve čtvrtek 8. listopadu

Jak jste se o nás dozvěděli?