Get Adobe Flash player

5. srpen 2016

Nafukovací modul BEAM
Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) se podařilo nainstalovat speciální nafukovací modul Bigelow Expandable Activity Module (BEAM). Jak uvedli zástupci amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), nafukování experimentální části stanice trvalo sedm hodin.
Prototyp ubytovacího zařízení připravený firmou Bigelow Aerospace Inc, který začátkem dubna dopravila na Mezinárodní kosmickou stanici nákladní loď Dragon, by mohl v budoucnu sloužit pro budování vesmírných laboratoří, během letu lidské posádky na Měsíc či při vesmírné turistice.
První instalaci museli vědci pro technické problémy zastavit. Podle expertů potíže způsobila pravděpodobně skutečnost, že modul byl před cestou do vesmíru dlouho pevně sbalený, a proto se nedokázal otevřít.
Astronautovi Jeffreyho Williamsovi se nakonec napodruhé podařilo obytnou sekci nafouknout, přičemž se roztáhla do délky čtyř metrů a vytvořila uzavřený obytný prostor o objemu 16 krychlových metrů.
Svrchní část obalu technologického zkušebního modulu tvoří ochranný plášť proti střetům s mikrometeority a mikročásticemi kosmického smetí. Jeho odolnost je pochopitelně ostře sledována, protože na ní záleží další osud nafukovacích konstrukcí. Specialisté z Bigelow Aerospace však uvádějí, že právě několik vrstev různých materiálů je a bude zárukou, že stěny modulů budou odolnější proti radiaci i střetu s kosmickým smetím, než je tomu u současné stanice ISS.
Už dnes firma Bigelow Aerospace uvádí, že chystá i druhý exemplář modulu BEAM, ale nepočítá s tím, že by opět letěl na ISS, protože tentokrát by už měl posloužit jako přechodová komora pro vlastní orbitální stanici, kterou firma plánuje vybudovat po roce 2020.
Na projektu spolupracuje americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) s podnikatelem Robertem Bigelowem, který moduly plánuje používat při vesmírné turistice.

Kamenné kruhy neandertálců
Nález dvojice kamenných kruhů vybudovaných z úlomků stalagmitů v jeskyni Bruniquel nedaleko Toulouse na jihozápadě Francie šokoval celý vědecký svět. Podle všeho je tam postavili neandertálci. Tajemné struktury jsou totiž staré až 176 500 let.
Podle badatelů jde o jednu z nejstarších uměle vytvořených staveb na světě postavenou dávno předtím, než do Evropy dorazili lidé druhu Homo sapiens. V této oblasti v té době žili jen neandertálci, takže to byli s velkou pravděpodobností právě oni, kdo tyto stavby postavil. To by ovšem mohl být další důkaz toho, že tento druh tvorů byl mnohem vyspělejší, než se doposud myslelo. Dva kruhy o průměru sedm a patnáct metrů tvoří stovky stalagmitů o celkové váze dvou tun nalámaných tak, aby měly stejnou délku. Jde tedy o poměrně složitou stavbu, kterou od neandertálců vědci nečekali.
„Znamená to jediné, totiž to, že první lidé byli schopni plně ovládnout podzemní prostředí. Prstence se nacházejí 336 metrů od vchodu do jeskyně. Byl to první krok k lidské modernitě,“ tvrdí archeolog Jacques Jaubert z univerzity v Bordeaux.
Největší záhadou ale je účel těchto útvarů. Jaký mělo smysl pro tento druh člověka stavět kruhy hluboko v jeskynním podzemí? Jde snad o projev nějakého obřadního rituálu? V jeskyni totiž vládne absolutní tma, takže šlo o poměrně komplikovaný stavitelský projekt. Jeskynní stavitelé si museli svítit loučemi. Ovšem důvod jejich snažení zůstává záhadou. „Víme, že prstence jsou výtvorem lidí, ale zatím nevíme, proč je vytvořili,“ uzavírá Jaubert.

Hudba ze vzdálených hvězd
Vědci z univerzity v Birminghamu nahráli zvuky pocházející z jedné z nejstarších hvězdokup v naší galaxii, v níž záhadně rychle umírají hvězdy. Nyní se jim podařilo zachytit i cosi jako vesmírnou hudbu. Jde spíše o jednolitý zvuk, ale i tak jsou vědci velmi zvědaví, co jim rozbor tohoto zvuku ukáže. Z něho by totiž mohli získat další informace o době před 13 miliardami let, kdy tyto stálice vznikaly.
„Hvězdy, které zkoumáme, jsou jako fosilie ze začátku existence naší galaxie,“ domnívá se Andrea Mignoli z univerzity v Birminghamu. Její tým vytvořil nejen nahrávky, ale také mapu, na které jsou zobrazeny čtyři hvězdy, ze kterých se podařilo zvuk zachytit.

Japonsko
Důkaz o existenci Boha
Slavný fyzik Michio Kaku přišel s odvážným tvrzením, že má důkaz o existenci Boha. Tím jsou prý tachyonové částice, hypotetické, dodnes neprokázané částice, které mají podivuhodné schopnosti. Mimo jiné se pohybují nad světelnou rychlostí. Oproti dosud známým částicím by se podle fyziků tachyony se zvyšující se energií zpomalovaly a se snižující zase zrychlovaly. Američan s japonským původem tvrdí, že právě tachyony ukazují na existenci Boha.
„Došel jsem k závěru, že žijeme ve světě, jehož pravidla byla stvořena inteligencí. To, co dnes nazýváme jako náhoda, v budoucnu nebude dávat žádný smysl. Náš svět existuje v souladu s plánem vyšší univerzální inteligence. A to není dílem náhody,“ tvrdí Kaku. Tou vyšší inteligencí je podle všeho Bůh.

NASA přitáhne asteroidy k Zemi
Americká společnost Made in Space vyvíjí technologii umožňující přetvořit kosmické balvany na funkční kosmické lodě, aby se mohly s pomocí vlastního pohonu přesunout k těžebním základnám. Slibuje si od toho, že tento způsob bude mnohem efektivnější a ekonomicky výhodnější, než kdyby na každý asteroid musela být dopravena těžební technika.
Těžba nerostů ve vesmíru už dávno nepatří do říše témat vědeckofantastických románů. Hranice lidské činnosti a získávání zdrojů se přestanou omezovat jen na planetu Zemi.
Obsahují plány na proměnu asteroidů ve vesmírné lodě, které se samy navigují k vesmírné základně určené na těžbu nerostů.
Ambiciózní projekt nesoucí název RAMA představila firma Made in Space, která získala finanční podporu právě od NASA.
Plán spočívá ve využití robotů, které na blízkých asteroidech – s pomocí nejnovějších technologií zahrnující i 3D-tisk – vybudují systémy kosmických lodí.

Porodila dítě po své smrti
Lékaři v Lisabonu přivedli na svět novorozeně téměř čtyři měsíce poté, co jeho matce diagnostikovali stav mozkové smrti. Lisabonská nemocnice Hospital de Sao José v prohlášení uvedla, že chlapec je zdravý a při porodu vážil 2,35 kilogramu. Jak o tom informovala tisková agentura AP, přišel na svět v úterý císařským řezem po 32 týdnech těhotenství.
Matka ve věku 37 let žila ve stavu mozkové smrti už od letošního února. Tehdy ale lékaři dospěli k závěru, že plod v jejím těle je zdravý. Nemocnice uvedla, že její etický výbor, otec dítěte i rodina matky se shodli na dalším postupu.
Předseda portugalské společnosti porodníků Luis Graca řekl, že narození tohoto dítěte byl „naprosto výjimečný úkaz“.

Neodpovídejme na signály z vesmíru
Astrofyzik profesor Matthew Bailes ze Swinburnské technologické univerzity vede australský projekt pro vyhledávání signálů z vesmíru. Přestože by tento vědec měl být jedním z největších příznivců myšlenky komunikace s mimozemšťany, naopak říká: „Historie kontaktů zaostalých civilizací s těmi vyspělými není příliš šťastná.“
Poukazuje tak na skutečnost, že objevy amerického i australského kontinentu Evropany znamenaly pro původní obyvatele Ameriky i Austrálie faktickou likvidaci. Přesně toho, ale v kosmickém měřítku, se Bailes obává. Přesto ale začal spolupracovat s organizací projektu Breaktrough Initiatives založenou ruským podnikatelem a fyzikem Jurijem Borisovičem Milnerem. Ten v rámci trojčlenného výboru spolu s profesorem Stephenem Hawkingem a Markem Zuckerbergem – zakladatelem Facebooku – se snaží získat odpověď na otázku, zda existují mimozemšťané.
Bailes si ale všímá i závažnějších překážek, než jsou filozofické problémy mimozemských kontaktů. Prohlašuje: „Nevíme, jaký druh signálu od nepozemšťanů vlastně hledáme. Neexistuje žádný návod, jak najít mimozemšťany. Musíme si napřed představit, jaký druh vysílání mimozemšťané použijí. A to je překážka, kterou projekt SETI nepřekonal. Nevíme, co hledáme, nevíme, jestli to vůbec existuje, a nevíme, jestli jsme schopni to najít s pomocí našich technologií. Zkrátka šance na úspěch je velmi malá.“
Minimálně technologie však mají být tentokrát na straně hledačů signálu. Mají se postavit speciální počítače napojené na obří teleskopy na Zemi. A Bailes k tomu říká: „Postavit ty počítače zabere nejméně rok. Signál, pokud vůbec nějaký přijde, může být po cestě galaxiemi velmi slabý. My doufáme, že nám mimozemšťané pošlou nějaký srozumitelný kód, třeba sérii prvočísel nebo něco podobného, co bude lidstvo schopno lehce rozpoznat. Jenže i tak můžeme být všichni dávno mrtví, než přijdeme na to, jak a co jim vlastně odpovědět,“ uzavírá poměrně pesimisticky Bailes.  

Poklad českých Keltů
Rakouští archeologové objevili poblíž města Linec na vojenském pozemku u obce Hörsching 44 zlatých mincí z mladší doby železné. Nálezci se domnívají, že nejspíš byly původně uloženy v plátěném měšci, který se časem rozpadl.
Platidla na sobě nemají nic vyraženo, pouze mají malou kruhovou výduť uprostřed. Proto se takovému typu mincí říká duhovky. Pocházejí z období 1. až 2. století před naším letopočtem z oblasti Čech, obývaných tehdy keltským kmenem Bójů. Do rakouského Hörschingu se pak zřejmě dostaly prostřednictvím obchodu. Poklad je nyní k vidění v Hornorakouském zemském muzeu.

Úspěšný let raketoplánu
Indická kosmická agentura ISRO provedla letos 23. května první letovou zkoušku miniraketoplánu RLV-TD – Reusable Launch Vehicle Technology Demonstration.
Do výšky 56 kilometrů jej vynesl raketový nosič HS9. Poté došlo k odpojení plavidla a stroj dále pokračoval až do výše 65 kilometrů. Následoval pozvolný sestup a měkké přistání na mořské hladině v Bengálském zálivu. Celý test trval 770 sekund a jeho účelem byl především sběr telemetrických dat.
Podle oficiálního prohlášení vedení vesmírného úřadu letový test splnil očekávané úkoly a v některých ohledech si vedl dokonce ještě lépe, než se očekávalo.
I když miniraketoplán svou zkoušku přežil bez destrukce, s jeho vylovením se nepočítá a bude ponechán svému osudu na volné hladině. Pro další testy s novými stroji ale Indové chtějí postavit speciální dráhu na indické raketové základně Šríharikota na stejnojmenném ostrovu v Bengálském zálivu. Už v roce 2020 by Indové chtěli dokončit první exemplář raketoplánu v plné velikosti. Dodejme, že Indie už v roce 1975 vyslala do vesmíru svou první sondu.

Lidstvo se zahubí bojem s bakteriemi
Kdyby přestaly existovat bakterie, všichni lidé i ostatní živí tvorové by do několika hodin zemřeli. Bez těchto organismů totiž nemůže existovat nic živého.
I když denně z médií a reklam slyšíme hrozby, jako je nutné ať už v domácnosti či zubní hygienou nebo na pokožce likvidovat bakterie, ve skutečnosti si tím mnohdy více škodíme, než pomáháme. Ničíme hlavně bakterie pro život neodmyslitelné. A nejhorší je, že od 70. let minulého století se rozšířilo používání antibakteriální látky triclosan, která má velmi nepříznivé účinky na zdraví.
Jak vyplývá z nové studie amerických vědců, tato sloučenina neboli 5-chlor-2-(2,4-dichlorfenoxy)fenol, jejímž původním účelem bylo bránit šíření bakteriálních infekcí v nemocnicích, se dnes najde v mnoha produktech včetně mýdel, šamponů, zubních past, ubrousků, hraček, ale i v kosmetických přípravcích pro péči o pleť a pokožku. Tato látka dle nových poznatků přetrvává v životním prostředí, ve vodních organismech stejně jako v lidské moči, krvi nebo mateřském mléce. Vědci z Kalifornské univerzity v Davisu a Coloradské univerzity studovali vliv triclosanu na svalovou soustavu. Použili přitom stejné dávky, s jakými se lidé a zvířata mohou setkat v běžném životě.  
Uspaným myším se po podání triclosanu o 25 % snížila srdeční činnost. V bdělém stavu po jeho dávce do hodiny poklesla síla končetin o 18 %.
Podle profesora Thomase Sharptona z Oregonské státní univerzity už ve světě kolem nás začínáme poznávat důsledky neustálého zabíjení bakterií, přitom jejich význam konečně začínáme odhalovat. Podle něho jsou místa, kde je sterilita nutná, například v nemocnicích, ale naopak v našem životním prostoru je škodlivá. Když pak člověk sleduje reklamu, která slibuje vyhubení 99 % bakterií, měl by být spíše zděšený než se radovat. Nejlepším a dostačujícím hygienickým prostředkem jsou obyčejné mýdlo a voda s octem. Ty totiž potlačí nebezpečné choroboplodné zárodky, ale těm „dobrým“ bakteriím neublíží.
Vědci doporučují omezit používání výrobků, které triclosan obsahují, až na zubní pasty. V nich je totiž jeho množství natolik malé, že není pro člověka nebezpečné.

Elektrický úhoř útočí i mimo vodu
Německý přírodovědec Alexander von Humboldt popsal už před 200 lety paúhoře elektrického jako tvora schopného útočit skokem třeba i na koně. Dosud vědci takový atak pokládali za smyšlenou historku, nicméně současný výzkum tvrzení slavného přírodovědce potvrdil.
Standardně útočí jedinci této sladkovodní dravé ryby žijící v povodí řek Amazonka a Orinoko v oblasti Jižní Ameriky s využitím výboje o napětí až 650 voltů a proudu až půl ampér jen na ostatní vodní tvory.
Biolog Kenneth Catania z Vanderbiltovy univerzity ale při práci s těmito zajímavými tvory náhodně zaznamenal, že v případě napadení dokážou při své obraně skutečně zaútočit i nad vodní hladinou. Série pokusů následně toto chování potvrdila.
Z hlediska vodivosti elektrického proudu je nad vodní hladinou úplně jiné prostředí než ve vodě, a proto také samotný elektrický útok probíhá jinak. Místo využití vodivosti vody úhoř vyskočí, maximální plochou svého těla se přímo dotkne útočníka a uvolní elektrický výboj.
Vědci předpokládají, že se tento specifický typ útoku sladkovodní električtí paúhoři naučili během období sucha, kdy jsou nucení zůstat v malých vodních plochách při obraně před pozemskými predátory.
Podél ocasní páteře mají tyto zvláštní jihoamerické ryby sloupce několika tisíc destiček zvaných elektroplaxy, které jsou seřazené jako monočlánky v baterii. Vždy jedna strana destičky se nabíjí elektrickým nábojem z nervových zakončení.
Sachsův svazek produkuje malé napětí dosahující přibližně 10 V s frekvencí do 25 Hz. Napětí, které produkuje Hunterův orgán, je asi padesátkrát větší s frekvencí několika stovek Hz. U ryby délky jednoho metru byl zaznamenán výboj o napětí 500 V, což paúhoře řadí mezi druhy nebezpečné i pro člověka. Nízké napětí je spojováno s elektrolokací, zatímco velké výboje byly zaznamenány během lovu.

 

9. číslo  Magazínu 2000  záhad bude na stáncích ve čtvrtek 14. září

Jak jste se o nás dozvěděli?